Šárka a její boj s nemocí

Kategorie: Onkologické nemoci
Vytvořeno 13. 10. 2010 0:00
Napsal Šárka Indráková
Zobrazeno: 9963

Jmenuji se Šárka a je mi 48 let.

V roce 2006 v neuvěřitelném shonu práce, starostí o rodinu mě zasáhla a zastavila má nemoc.

Řílká se, že nemoc člověka zastaví a změní. Něco na tom je, já se opravdu nenudím a okolnosti mi to ani nedovolí. Tak, abych začala.

Již delší dobu jsem se necítila moc dobře, ale to si člověk řekne kluci sice už byli dospělí a naše malé sluníčko měla jen 9 let, škola, tréninky a plno kroužků. Říkaly mi, že mi ji poslali andělé na pomoc a já se smála. Pracovala jsem v nepřetžitém provozu, koloč 12-ti hodinových směn. Kolotoč doma a k tomu nemocná tchýně.

Člověk často říká, že si šáhne na dno, ale kde to dno je poznává časem.. Byla poslední směna a já sotva pletla nohama, dala si sprchu a místo obvyklé cesty domu, tak přímo do ordinace na gyne vyšetření..měla jsem velké cysty, a já řešila problém, jak to beze mne půjde v práci.

Operace proběhla s menšími problémy, ale bez následků a v mém neuvěřitelném optimismu jsem řešila práci a děj života dál. Protože byly komplikace, musela jsem mít dozor a já mám všude známe. Po operaci přišla sestra z anesteziologie jedna známá ze školy doprovodí mě okoupat, že pak pokecáme a dá si se mnou kávičku. V tom mi začalo krvácet prso. Proběhlo plno vyšetření, a protože něco podobného jsem již prodělala a ve svých 28letech, nebála jsem se. Možná jsem to jen tak hodila za hlavu, nebo byla moc lehkomyslná, nevím? Nemocenská se mi sice protáhla, ale já to brala spíš, jak dovolenou, byly prázdniny a já si užívala návštěv a vycházek a výletů. Při cestě na kontrolu do nemocnice mě bleskla myšlenka, že se znám, opět vpadnu do práce a už nebudu mít na sebe čas. Nedaleko od nemocnice je mamologická poradna a já mám stejně za rok na mamogaf, tak se tam objednám.

Vyšetření proběhlo v pořádku se slovy "za rok na kontrolu" se se mnou loučila paní doktorka, a já ani nezavřela dveře a nevím, zda jsem ji odpověděla na pozdraz nashledanou? V minutě šílená radost a já z dáli zaslechla slova: "Počkejte, tak to tu pročítám....... a zas jsem byla zpět v ordinaci. " Můžete mi to zopakovat co se vlastně v té nemocnici stalo?"  "Teče vám ještě něco?" Zkusíme to... " Nevím, odpověděla jsem...vyslekla a při zmáčknutí vytriskla krev. A to začal neuvěřitelný kolotoč života, který se ještě nepřestal točit..do měsíce mě operovali. duktální invazní karcinom G2, které provázelo chemo + radioterapie, z důvodu malého nálezu jsem dostala jen poloviční důchod, ale má šílená únava a neskutečné zdravotní problémy mě našeptávaly že nemám povolit. 

Začala jsem dělat v zimnicích a hořečkách, připadala jsem si jako mimozemšťan, který se pohybuje v jiné dimenzi. Začaly mi růst hrče po těle, které se operativně odstraňovaly s mou radostí negativní. Neuvěřitelná únava a selhávání mého těla, mě málem dostala na psychiatrii. Už mi přestávali věřit, nedivím se. Můj mobilní telefon byl plný čísel na taxi, protože když jsem odešla na poštu či do obchodu, nikdy jsem nevěřila, zda se vrátím sama. Jednou jsem se dokonce 3x vypravovala k obvodnímu doktorovi říci, že už nemohu. Mám to 10min. a já se skutečně na tu cestu musela zdřímnout aspoň 15 min., protože i hygiana a práce kolem sebe mě tak unavovalo. Odešla jsem se slovy lékaře "Pozitivně myslet.." vyšla jsem a už nic, jen jsem se procitla v záchrance, kde mi naštěstí spadla paruka a já nedostala injekci to nemocné ruky. Samozřejmě komplikovaná operace ruky pravého lokte. Rehabilatace a neuvěřitelná únava, tak si říkam to je to dno..né, moje doktorka na onkologii mi věřila a po dvou měsící mě poslala znovu na komplexní vyšetření, protože mé prso provázely silné bolesti. Koncem září zdravé prso a v listopadu nález, další operace,další chemoterapie, Herceptin..další bolesti, další biopsie...

SLÁVA, NEGATIVNÍ NÁLEZ, JEN SE TAM TVOŘIL GRANULÁT A MĚ TO TLAČILO A BOLELO...konečně žiji jsem zdravá a cítím to co tu všude popisují lidé. Začínám vidět svět, začínám chodit na procházky a později na výlety..Cvičit tu polámanou mršku ruku, dokonce už přečtu celý článek či knihu. Raduji se a omlouvám se všem a všemu co se mnou prožili. Raduji se jsem u vás zpět z druhého břehu..je leden 2009..prožila jsem rok v klidu sice pod kontrolou lékařů, absolvovala lázně a uvědomila si, že mě neustále provází bolesti,tam kde už nemám prso a ptala se ptala a nikdo se neztěžoval. Jistě víte, že když chybí prso narážíte na různé problémy problémy s páteří, oblečením. Prso chybí, ač si říkáte co si říkáte. Pozitivní myšlení, zahánění chmurů a drobné radosti mi doslova zpestřovaly život a já začala plánovat život dál. Holka mi doslova odrostla před očima, je ji za chvíli 13 let. Plastika, lázně, práce..jsem zdravá a půjdu dál. Na konzultaci plastiky jsem čekala půl roku. Mimo to jsem byla několikrát na vyšetření a sono, v oblasti bolesti bublinka, ale asi zase granulát. Takže vše v pohodě..Bolesti se vracely a zesilovaly, měla jsem někdy pocit, že mám dvě srdíčka a to druhé bolí.

Duben 2010 ortel budeme muset do toho píchnout, ale raději uděláme všechna vyšetření znovu. Takže scinti, ženské, krev, plíce, žaludek a střeva atd... a jsem zase v tom kolotoči, říkám si jsem zdravá, jen mě tak zase zkoušejí. Květen 2010 předvolání na důchodové, odebrání invalidního důchodu.. Šok celý? Byla to recidiva. - né byla to špatná operace. Měla jsem biologickou léčbu - je to víc než pů roku mám nález - až to bude rakovina, zažádáte si znovu... jak může někdo něco takového prohlásit, děkuji všem doktorům, kteří mě operovali a kteří to se mnou snášejí.. šok, mám se smát či brečet, kdo mě teď někam veme.. vyšetření, neustále kontroly, odvolání - námitky, špatná operace..vše se mi honilo hlavou, nevěděla jsem co se děje..co si počnu co mám dělat. Klid doma kafe a volám zpět, špatná informace, že budu pobírat ještě 12 měs. rentu v plné výši důchodu. Chápu, jsme lidi, ale mě to mohlo docela položit na lopatky. Za pět minut dvanáct jsem se zaregistrovala na úřad práce, kde jsem prožila taky nepřekonatelný boj s paragraty. Dostala jsem minimální podporu po dvou měsících, protože jsem neodpracovala 12 měs. za poslední 3 roky. Podala námitku v červnu 2010 do dnešního dne mi nikdo neodpověděl, jsem bez finančních prostředků, bez možnosti zažádat o nový důchod. V září 2010 nová operace, chemoterapice každý týden, jsem slabá a unavená z boji s úřady a s beznaděje co dál.

Našla jsem na internetu liga vozíčkářů.

Další báječní lidé mě poradili a já se chci s vámi podělit: lhůta, ve které by mělo být učiněno rozhodnutí v případě námitkového řízení, činí dle správního řádu 120 dní. Z informací našich klientů vyplývá, že mnohdy bývá tato maximální lhůta ze strany ČSSZ porušována. Pokud dojde k prodloužení řízení i ve Vašem případě (tzn. více než 120 dnů), pak doporučuji zavolat na naši bezplatnou linku 800 100 250, popř. napsat opět zde a konzultovat Vaši možnost žádosti o náhradu škody za průtahy v řízení s právničkou Poradny pro život s postižením. Bohužel, volala jsem v pondělí a do dnešního dne nic nového nevím, jsem zmatená a hodně se to ve mne mele, našla jsem si brigádu při úřadu práce.

Jedu doslova na doraz - nic moc, ale aspoň na první splátku na rovnátka 2000,-. Holka jede letost na lyžařský výcvik, závodně plave a baví ji to, má úspěch zasloužila by si kombinézu..doplatky na doktory, paruka. Mám právo myslet jen na sebe..? Říká se, že peníze nejsou vše, ale bez nich to nejde...Pozitivně myslet a předcházet stresu, v sobotu se objevily další bolesti.. víte radu jak dál???? Už vím kde je to dno, ale tam nechci....Možná si myslíte jsem v depresi, né jen jsem smutná z toho co se děje, věřím a děkuji zdravotnictví co pro mne dělá. Ale nemohu se smířit s tím, že na nás jsou zákony a na druhou stranu né...Všude narážím, a věřím, že ještě o mne uslyšíte, protože já to tak nechci nechat..já chci bojovat se svou nemocí a vím, že někdo leží, nemá peníze ani sílu a prožívá něco podobného jako já.. Já chci žít!!!! Chci pracovat, ale být zdravá..

moje motto je:

Kdo se sám dostal z propasti, ten získal moudrost.

Komu pomáhají ven jiní, ten do propasti brzy spadne znovu, protože nepochopil příčinu pádu.

 

Nevím, zda můj článek použijete, ale aspoň jsem se vypsala..